Položili jste si někdy otázku: Měl/a bych si najít nějakého odborníka? Jsou moje problémy “dost velké“? Nezvládnu to přeci jen sám? Jak poznám, že moje problémy už patří k odborníkovi?
Odpověď na tyto otázky je jednoduchá. Pokud jste dospěli do fáze, kdy si tuto otázku položíte, pak je zřejmě správný čas na to, někoho vyhledat.
Obecnou a častou pomůckou je to, zda vám vaše problémy znepříjemňují každodenní fungování, nálady a zda trvají delší čas.
Hezkým ukazatelem je definice duševního zdraví dle Světové zdravotnické organizace:
Duševní zdraví můžeme definovat jako „pocit pohody, v němž každý jedinec naplňuje svůj vlastní potenciál, zvládá běžný životní stres, může pracovat produktivně a plodně a je schopen přispívat k prospěchu své komunity“
Splňujete tato kritéria? Cítíte se v pohodě, dokážete se bez problému soustředit, pracovat/studovat, dokážete se socializovat v komunitě a další? Zamyslete se a zkuste se podívat na to, jaký dopad má ve skutečnosti vaše duševní nepohoda na váš život.
Duševní zdraví není tabu!
Je důležité pochopit, že na vyhledání odborníka není nic špatného ani ostudného. I přes to, že se u nás v České republice problematika duševního zdraví stále ještě pohybuje po tenké hranici mezi tím, co je “normální“ a co není, snahy o destigmatizaci jsou větší a větší. A dnes (a já jsem za to velmi vděčná) je duševní zdraví hlavně mezi mladší generací velmi rozšířeným tématem, které přestává být tabu.
Ráda tyto situace, kdy se člověk necítí duševně v pohodě, přirovnávám k fyzickému zdraví, protože to je pro většinu populace velmi blízkým a pochopitelným tématem.
Pokud byste po delší dobu trpěli bolestmi břicha a nebyli schopní nalézt příčinu, šli byste k lékaři? Pokud by vás bolelo v krku či měli kašel, léčili byste se? A co kdybyste si zlomili nohu? Na většinu otázek odpoví lidé ano. A já se poté ptám: Pokud delší dobu pociťujete negativní pocity, myšlenky, nechuť do života, problémy se spánkem nebo prostě jen špatnou náladu, jdete s tím někam?
Odpověď na tyto otázky je velmi často ne. Přitom je duševní zdraví stejně důležité jako zdraví fyzické. Velmi často se navíc duševní nepohoda projevuje i jako fyzické problémy v různých formách, od bolesti hlavy, přes trávicí obtíže až po špatný spánek. Stejně jako u zdraví fyzického, i u zdraví psychického máme odborníky, kteří nám mohou pomoci od “psychické bolesti“, stejně jako nám praktický lékař dokáže pomoci od bolesti fyzické. (Jakého odborníka zvolit? Na co se který z nich zaměřuje? To zjistíte v tomto článku.)
Nejčastější problémy aneb vždyť to nic není!
Problémy, se kterými se lidé potýkají a se kterými přichází k odborníkům, jsou různé. Často mají lidé mylnou představu o tom, že pokud neslyší hlasy, nebo nejsou v hluboké depresi, nemají na odborníka nárok nebo jsou jejich problémy něčím menším. Není tomu ovšem tak.
Každý z nás má práh toho, kde pro něj začíná něco stresujícího či dokonce traumatizujícího, někde jinde. Nelze tak srovnávat problémy jednoho člověka s problémy druhého, jelikož každý jedinec bude i na stejnou situaci nahlížet a prožívat ji odlišně.
Pojďme se ale nyní podívat na to, s čím lidé nejčastěji přicházejí k odborníkům.
Úzkosti
V dnešní době často opakované slovo, jaká je ale jeho skutečná definice? Úzkost je z lékařského (psychiatrického) pohledu složitá kombinace emocí, zahrnující strach, zlé předtuchy a obavy. Často je doprovázena fyzickými příznaky jako bušení srdce, pocit nevolnosti, bolest na hrudi, zkrácené dýchání, chvění rukou. Úzkost je nepříjemný emoční stav, jehož příčinu není možné definovat. Strach je určitou odpovědí na konkrétní nebezpečí, kdežto úzkost se může objevit bez zjevné příčiny. Může být akutní, trvat krátce, nebo dlouhodobá. Intenzita úzkosti je různá, od lehkého neklidu až po stav paniky.
Úzkost jako taková se v našem životě může objevovat, problémem se však stává ve chvíli, kdy se objevuje častěji, působí nám problémy v běžném fungování či se začíná stupňovat.
Deprese
Toto onemocnění se projevují mj. změnami nálady (afektivity), nezájmem, apatičností a sníženou výkonností. Deprese se může objevit v jakémkoli věku a řadí se k nejčastěji se vyskytujícím duševním onemocněním. Může se také projevit sklíčeností a mohou se objevit i další příznaky, jako je např. pocit beznaděje nebo sociální stažení.
Kromě těchto stavů však lidé přichází i s naprosto odlišnými problémy. Mohou mezi ně patřit například:
- problémy se sebevědomým
- problémy ve vztazích (i přátelských)
- dlouhodobý stres
- vyhoření
- pocity únavy, problémy se spánkem, celková duševní nepohoda
- náročná či nová životní situace
- smrt někoho blízkého, kamaráda, partnera, rodiče…
- traumatický zážitek
- seberozvoj či touha pracovat sám na sobě
- snaha změnit nějaké vzorce chování, neschopnost poradit si s vlastními emocemi, změny nálad, dlouhodobý smutek, noční můry, …
Problémů je opravdu nespočetné množství, uvedla jsem jen nějaké příklady, aby bylo možno spatřit, jak různorodé problémy mohou být. Nemusíte prožívat těžkou depresi, abyste mohli navštívit odborníka. A vždy je lepší vyhledat podporu dřív a zjistit, že problém dokážete vyřešit i svépomocí, než nechat obtíže zajít dál.
Pokec s kamarádem nestačí?
Někteří lidé si představují terapii jako obyčejné povídání. S tímto myšlením se často pojí přesvědčení, že si přeci stačí popovídat s kamarádem a bude to stejné. Jenže nebude. Odborníci využívají metody, které často ani nemusíte zaznamenat, stejně jako dokáží poslouchat a sledovat propojení, které pro vás nemusí být zřejmé. Povídání v terapii tak dokáže vést k danému cíli, ke kterému klient chce dojít.
Proto odpověď na otázku, zda pokec s kamarádem nestačí, je velmi individuální. V některých případech ano, pokud ale máte pocit, že je toho na vás prostě příliš a ani popovídání si vám nijak zvlášť nepomůže, je lepší navštívit odborníka.
Tak já do toho nakonec půjdu…
Pokud byste se nakonec přeci jen rozhodli pomoc vyhledat, určitě se mrkněte na náš článek, ve kterém se můžete dozvědět, který odborník dělá co a kdo by byl pro vás nejvíce ideální. ZDE
Ve zkratce lze ale říct:
Pokud máte pocit, že se vaše problémy týkají osobního rozvoje, sebevědomí, úzkostných stavů, změn nálad a podobné, je fajn zkusit vyhledat psychoterapeuta. Ten vás případně může odkázat i do ordinace klinického psychologa na diagnostiku či k psychiatrovi.
Pokud máte pocit, že vaše problémy jsou již vážnějšího rázu, velmi ovlivňují vaše fungování, fyzický stav, máte sebevražedné tendence či další, doporučila bych spíše klinického psychologa. Ti jsou hrazení zdravotní pojišťovnou a mohou poskytnout i případnou diagnostiku, pokud by se jednalo o nějaké onemocnění či poruchu.
Nezapomeňte ale, že k většině klinických psychologů je potřeba žádanka – právě kvůli platbě na pojišťovnu. Proto je nejlepší se ozvat danému odborníkovi, zeptat se a domluvit se a případně zajít za obvodním lékařem a poprosit jej o sepsání žádanky.
Samozřejmě je zde i možnost psychiatrické péče, ovšem osobně bych doporučovala tohoto odborníka navštívit až na doporučení psychologa, psychoterapeuta nebo jiného lékaře. Někdy se dají problémy zlepšit i “pouhými“ slovy. 🙂
Zdroje
https://www.nzip.cz/rejstrikovy-pojem/235