Úvod do problematiky psychické odolnosti

Doba, ve které žijeme, je spojena s vysokou zátěží, která je na lidi kladena v každodenním životě. Proč někteří lidé zvládají tuto zátěž lépe než jiní? Můžeme tuto odolnost vůči stresorům vnímat jako vrozenou vlastnost, rys získaný v dětství, nebo ji lze rozvíjet v průběhu života? Na tyto a další otázky se podíváme v dnešním článku, který je zaměřený téma psychické odolnosti.

Na začátek bychom se měli podívat na to, co se vlastně pod pojmem Psychická odolnost skrývá. Z jednoho úhlu pohledu můžeme psychickou odolnost popsat jako schopnost zvládání zátěže, překonávání překážek a problémů. Lidé často vnímají schopnost jako něco, co mohou rozvíjet. Druhý úhel pohledu naopak ukazuje psychickou odolnost jako vlastnost či míru toho, kdy už něco vnímáme jako zátěž. Právě slovo „vlastnost“ může budit dojem stálost a relativní neměnnosti. Jak to tedy je? Než začneme hledat odpověď na tuto otázku, nejprve se blíže podívejme na jednotlivé složky psychické odolnosti.

Na úvod si ale uvědomme ještě jednu základní informaci. Psychická odolnost neznamená nezranitelnost. Pokud je člověk psychicky odolný, neznamená to, že ho kontakt se stresorem nezasáhne. Pravděpodobně ale bude k vyvolání reakce potřeba intenzivnější podnět a následně bude pro dotyčnou osobu snadnější se na novou situaci adaptovat. Můžeme mluvit také o „schopnosti udržet, navrátit, nebo zlepšit své duševní zdraví po závažné životní události.“ (Ryff, Singer, Dienberg Love, & Essex, 1998)

Obranné mechanismy

První složkou, kterou lidé často vnímají spíše negativně, jsou obranné mechanismy. Jde o podvědomé či nevědomé způsoby ochrany osobnosti. Tyto naučené nevědomé vzorce sice ochrání psychiku jedince před působením náročné životní události, avšak účinky nebývají dlouhodobé. Může tedy například dojít k tomu, že obranné mechanismy člověka ochrání před negativními emocemi, ale ty se projeví zhoršením zdraví fyzického. Jejich hlavním cílem je zajistit uchování pocitu vlastní hodnoty v okamžiku, kdy se člověk setkává s neúspěchem, selhání či vinou.

V minulosti se tématem obranných mechanismů zabývali různí odborníci. Tím pravděpodobně nejznámějším je Sigmund Freud, na kterého navázala jeho dcera Anna Freud. Z dalších můžeme jmenovat například George Vaillanta.

Obranných mechanismů je velké množství, v tomto článku uvedeme jen některé časté případy.

Vytěsnění

Jako první uvedeme vytěsnění. Emoce či myšlenky jsou pro sebepojetí a psychiku člověka natolik ohrožující, že je vytlačí ze svého vědomí, přestane je vnímat. Představit si to můžeme jako odpadkový koš, do kterého pomyslný vrátný tyto emoce a myšlenky odhazuje dřív než vstoupí do vědomí. Jenže tento koš není bezedný a dříve, nebo později, se naplní. A pak? Vyhozené myšlenky a emoce začínají přepadávat přes okraj. Setkali jste se s někým, kdo se potýkal s častými zdravotními problémy, ale podle vyšetření byl zcela zdravý? Možná šlo o projevy “odpadu”, který padá z koše na zem.

Projekce

Jako další můžeme zmínit například projekci. Žák přinese ze školy špatnou známku. Myšlenky a emoce spojené s touto skutečností by mohly ohrozit sebepojetí žáka. Mohl by o sobě začít pochybovat, být na sebe naštvaný,… Ale to jeho obranné mechanismy nechtějí, jejich cílem je ochránit žáka před tím, aby byl špatnou známkou ovlivněn jeho pocit vlastní hodnoty. Řešení? Obranný mechanismus způsobí, že žák nevidí chybu na své straně, ale promítne příčinu do něčeho jiného. Málo se učil? Ne! Učitel jim látku špatně vysvětlil. Test byl příliš obtížný. A podmínky absolvování testu byly zcela nevyhovující. I kdyby se sebevíc učil, nemohl by získat lepší známku. Není to jeho chyba. Jistě, někdy opravdu není chyba na straně žáka, ale je také potřeba umět si v některých případech přiznat i možnost, že vyvinuté úsilí nebylo dostatečné.

Regrese

A na závěr ještě jeden z mnoha obranných mechanismů, se kterým se můžeme často setkat u dětí.. Máte pocit, že se člověk ve vašem okolí nechová adekvátně svému věku? Dítě, které bylo dříve samostatné, najednou nezvládá běžné činnosti? Zlobí? Předvádí se? Stahuje na sebe pozornost? Obranný mechanismus známý pod názvem regrese se vyznačuje návratem do dřívějšího vývojového období. Jde o nevědomý proces jehož cílem je návrat do období, kde člověku bylo dobře. Má dítě péči rodičů spojenou s pocitem bezpečí? Regrese se může projevovat tím, že začne vyžadovat více pozornosti a péče, přestože dříve bylo zcela samostatné.

Pokud člověk jedná v náročné situaci v souladu s obrannými mechanismy, musíme brát v potaz skutečnost, že to nedělá vědomě. Někteří lidé si používání těchto vzorců neuvědomí ani po zmírnění zátěže. Podvědomí je jako rodič, který se snaží ochránit své dítě před vším, co by mu mohlo být nepříjemné, a to ideálně dříve než to jeho potomek vůbec zaznamená.

Copingové strategie aneb Jak zvládat stres?

Pokud jsou obranné mechanismy vnímané jako negativní a maladaptivní (nepřizpůsobivé, sociálně nežádoucí chování) způsoby vyrovnávání se se stresem, co je na opačné straně mezi těmi pozitivními/adaptivními cestami, jak se vyrovnat s každodenní i tou zvýšenou zátěží? Jedná se o copingové strategie, které můžeme označit také jako strategie zvládání stresu. Jsou to cesty, které nám umožňují zvládat každodenní stres i náročnější situace. Od obranných mechanismů je odlišuje to, že jsou ovládané vůlí. Využití těchto strategií předchází zhodnocení situace i vlastních možností. Výsledkem je promyšlené chování.

Tématem strategií zvládání stresu se, stejně jako v případě obranných mechanismů, zabývalo více odborníků. Jmenovat můžeme například českého psychologa Vladimíra Kebzu, nebo Richarda Lazaruse a Susan Folkman, kteří rozdělili copingové mechanismy podle způsobu řešení na dvě skupiny:

  1. Strategie zaměřené na problém
  2. Strategie zaměřené na emoce

Cílem strategií zaměřených na problém je identifikovat problém a najít vhodné postupy vedoucí k vyřešení situace. Může jít například o změnu motivace, zjišťování informací nebo získávání potřebných dovedností.

Jak ale hledat vhodný postup, když člověk pod vlivem emocí nedokáže přemýšlet racionálně? Emocemi se zabývá druhá skupina strategií, kde jde především o zmírnění negativních emocí, jejich nahrazení pozitivnějšími a obnovení racionálního uvažování. Může jít například o tělesná cvičení, vybíjení vzteku, hledání psychické podpory u přátel nebo meditaci.

Někteří autoři, jako například již zmíněný V. Kebza, rozlišují také třetí skupinu označovanou jako Vyhýbavé chování, kam patří například odvrácení pozornosti nebo rozptýlení. Tyto strategie mohou pomoci se zvládnutím emocí, ale nevedou k řešení situace, to by mělo navázat v dalším kroku.

Sociální opora

Ve zvládání zátěžových situací hraje také významnou roli sociální opora, kterou můžeme rozdělit dle obsahu na emocionální oporu, hodnotící oporu, informační oporu a instrumentální oporu. Co pod těmito pojmy hledat?

  • Emocionální opora spočívá v poskytování důležitých emocí jako je láska či víra.
  • Hodnotící opora je významná především pro sebehodnocení člověka, které může náročná situace narušit.
  • Informační opora, jak už název napovídá, je založená na zprostředkování informací a rad k vyřešení určitého problému.
  • A poslední je instrumentální opora, která spočívá v doplnění toho, čeho je nedostatek. Může jít například o materiální či finanční pomoc.

To, jaký druh opory člověk zrovna potřebuje, se odvíjí od jeho aktuální situace.

Asertivita

Mezi copingové strategie se také mnohdy řadí Asertivita. S pojmem se můžeme setkat relativně často, ale jaký je jeho význam? Jde o zdravé sebepřijetí a sebeprosazení. Asertivní člověk si uvědomuje své hranice a dokáže je dát druhým lidem vhodným způsobem najevo. Zároveň má schopnost sebereflexe a uvědomuje si zodpovědnost za důsledky svého jednání. Nejde o vrozenou vlastnost, ale o dovednost, kterou člověk může v průběhu svého života různými způsoby rozvíjet.

Na závěr ještě krátké shrnutí rozdílů mezi obrannými mechanismy a strategiemi zvládání stresu.

Obranné mechanismyCopingové strategie
Jedinec si je mnohdy ani neuvědomuje.Ovládané vůlí.
Základem je instinktivní jednání.Základem jsou kognitivní procesy (myšlení).
Nepředchází zhodnocení situace.Předchází zhodnocení situace i vlastních možností.
Výsledkem je automatické jednání.Výsledkem je promyšlené jednání.

Jsou tedy obranné mechanismy vždy špatné a copingové strategie vždy dobré? Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět.

I obranné mechanismy mají v životě lidí důležitou roli a zajišťují ochranu osobnosti, musíme si ale uvědomit, že nevedou k vyřešení problému a mělo by tedy jít jen o dočasné řešení, než člověk převezme vědomou kontrolu nad zvládáním aktuální situace.

Na druhou stranu ani copingové mechanismy nejsou vždy pozitivní, problematické mohou být především vyhýbavé strategie, kde jsou často využívány návykové látky jako třeba alkohol.

Důležité je si také uvědomit, že obranné mechanismy jsou věcí nevědomí či podvědomí a nejsou ovládané vůlí. Copingové strategie oproti tomu jsou věcí vědomí a jsou ovládané vůlí.

Další složky psychické odolnosti

Kromě obranných mechanismů a copingových strategií můžeme jmenovat také další složky psychické odolnosti. Opět si uvedeme několik příkladů.

Důležitou roli ve zvládání stresu hraje osobnost (především temperament), která může způsobit, že je člověk přirozeně odolnější, nebo naopak náchylnější na působení stresorů. Tyto vrozené rysy sice není snadné měnit, ale do problematiky psychické odolnosti započítáváme také složky, na kterých můžeme pracovat a které dokáží osobnostní vlastnosti alespoň částečně vyvážit.

Dalšími faktory jsou sebedůvěra a sebehodnocení. Každý z nás má určitý názor na sebe a své schopnosti. Člověk, který sám sebe vnímá pozitivním způsobem a věří, že se dokáže s náročnými situacemi vyrovnat, bude vůči působení stresorů odolnější než jedinec, který je předem přesvědčen o tom, že situaci nemůže zvládnout.

Pilíře psychické odolnosti

Psychická odolnost bývá ovlivňována mnoha faktory z nichž některé podrobněji rozebereme v dalších částech textu. Tyto faktory můžeme rozdělit do čtyř pilířů. Jde o individuální faktory, vztahové faktory, společenské (komunitní) faktory a kulturní faktory.

Jako příklady individuálních faktorů můžeme uvést schopnost asertivní komunikace, self-efficacy, smysl pro humor nebo jasné životní cíle.

Mezi vztahové faktory řadíme smysluplné vztahy s ostatními či akceptaci skupinou vrstevníků.

Společenské (komunitní) faktory zahrnují přístup ke vzdělání a informacím, vnímání spravedlnosti ve společnosti nebo zabránění tomu, aby byl jedinec vystaven násilí v rodině, v okolí či mezi vrstevníky.

Mezi kulturní faktory může patřit členství v náboženské organizaci, tolerance společnosti k odlišnostem nebo sebezdokonalování.

Self-efficacy

S konceptem self-efficacy přišel americký psycholog Albert Bandura. Název se do češtiny překládá jen výjimečně, ale v takových případech se většinou využívá pojem vnímaná vlastní/osobní účinnost. Pojem můžeme definovat jako důvěru ve vlastní schopnosti a dovednosti s cílem dosáhnout určitého výkonu. Self-efficacy ovlivňuje nejen jednotlivé aktivity, ale také myšlenkové vzorce a emocionalitu.

Locus of control

Věříte na štěstí? Osud? Nebo berete své úspěchy jako výsledek vlastní snahy? Toto téma popisuje koncept Locus of control.

Autorem konceptu je americký psycholog Julian Rotter. Název můžeme volně přeložit jako místo (nebo těžiště) kontroly. Locus of control můžeme chápat jako míru přesvědčení člověka o tom, že dokáže kontrolovat a ovládat výsledky své činnosti.

Představit si to můžeme jako škálu, na jejíchž koncích se nachází dva póly: externí locus of control a interní locus of control.

Koncept psychické odolnosti - Locus of control

Člověk s vnějším místem kontroly (externí locus of control) přikládá výsledek své činnosti vnějším činitelům, například štěstí či osudu.

Naopak člověk s vnitřním místem kontroly (interní locus of control) věří, že výsledek je přímým důsledkem vnitřních faktorů (například vlastního úsilí, svobodné vůle,…).

Lidé se ale většinou nenachází na jednom či druhém pólu, ale někde v prostoru mezi nimi. Některé události tak mohou přisuzovat náhodě, jiné vlastní aktivitě.

Psychická odolnost je tématem také dalších psychologů a týkají se jí i další koncepty, na které však v tomto článku není prostor. Jako úvod do problematiky ale budou uvedené koncepty postačující.

Možnosti rozvoje psychické odolnosti

Na začátku článku jsme se zamýšleli nad tím, zda můžeme psychickou odolnost vnímat jako pevně danou hodnotou, nebo je možné pracovat na jejím zvyšování. V rámci článku jsme si ukázali, že ačkoliv jsou některé složky vrozené, jiné můžeme cíleně rozvíjet. Člověk může pracovat na nácviku asertivních komunikačních postupů, učit se porozumět emocím, stanovit si životní cíle, vyhledat podporu lidí ve svém okolí,… Další možnosti rozvoje psychické odolnosti rozebereme později v samostatném článku.

Pokud čelíte náročné životní situaci a máte pocit, že je nad vaše síly, nebojte se vyhledat podporu a pomoc.

Pokud ve svém okolí nemáte nikoho, na koho byste se mohli obrátit, nebo potřebujete efektivnější postupy, můžete využít služeb krizové intervence. Kontakty na poskytovatele krizové intervence ve svém okrese naleznete v Rozcestníku pomoci, případně můžete využít některou z forem vzdálené krizové intervence. Seznam krizových linek a chatů pro Českou republiku naleznete v tomto článku. Pokud patříte mezi čtenáře ze Slovenska, podívejte se na tento přehled kontaktů.

Zdroje informací

Šance dětem – Psychická odolnost

Psychologon – psychická odolnost

Copingové strategie

Zátěžové situace a strategie vyrovnání se se stresem

Locus of control

Význam osobní účinnosti (self-efficacy) u dětí – Lenka Braunová

Psychologon – Self-efficacy

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *